Když nás život nechce pustit dál

01.04.2023

Hedvika sedí ve vlaku. Tak moc se těší domů a jako naschvál to nějaký průvodčí zdržuje, nechce pustit vlak dál a nikdo neví proč. "Už jsme měli být v Praze." pomyslí si Hedvika a představuje si, co ještě musí zařídit, než se dostane domů. "Jsou věci, které nemůžeme ovlivnit." proběhne jí hlavou. V takových situacích se může dostavit bezmoc. Hedvika pozoruje ručičku na hodinkách a ví, že musí uvolnit ten vnitřní tlak. Nádech, výdech a znovu. Okna jsou zavřená kvůli klimatizaci. Nevidí, co se venku děje. Minuty běží.

Po chvíli vstane a vyjde z kupé, dívá se oknem z chodby a vidí, jak někteří lidé vystupují a jdou podél trati. Nejdříve prochází mladý pár s batohy na zádech a hned za nimi pět žen s dětmi, tahajíc kufry a těžké tašky, dokonce i mladá žena na podpatcích. Všichni kráčejí po kamenité cestě. Netuší, kam jdou. Mladý pár se rozhodne odbočit z cesty a prodírá se keři do divoké přírody, kde není vidět žádná pěšinka.

Vlak se najednou rozjede a Hedvika se divá do tváří lidí, kteří se rozhodli vystoupit z vlaku. V jejich úšklebku čte vztek a možná i zoufalství.

Hedvika je ráda, že zůstala trpělivá. Dříve by to nedokázala a určitě by byla mezi těmi lidmi, kteří se teď s kufry potácí po velkých kamenech netušíc, jak dlouho se budou po takové cestě ještě plahočit, než najdou nějaké nádraží nebo metro.

V minulosti dělávala rázná a rychlá rozhodnutí, do všeho padala po hlavě, a tak si často komplikovala život. Po letech pochopila, že nic se nedá uspěchat a vše má svůj čas i ten přesně daný okamžik pro nějakou akci. Jen je důležité být pozorný a vnímat impuls, který přichází z nitra každého z nás. Dnes už ví, že vše, co je její, k ní jednou přijde, i kdyby byla kdekoliv na světě. A trpělivě čekat se vyplácí, protože jedině tak k nám může přijít to nejlepší.

Možná, že ta cesta vlakem jí jen chtěla připomenout, že někdy můžeme mít pocit, že stojíme na místě, že nás život "nechce" pustit dál. Ale všechno má svůj smysl a význam, je však nutné umět zvolnit a odpočívat. Právě ten nádech a výdech je nezbytný pro to, abychom byli zase u sebe samých a uvědomili si, co je pro nás v tuto chvíli podstatné, a s tímto vědomím vykročili dál.