Náhody neexistují
Náhody neexistují. A s kým se máte potkat, se potkáte!
Byla skoro půlnoc, když Sára skončila práci v motelu a unaveně sedla do auta.
Otevřela dveře bytu a pověsila klíč od auta na věšák s myšlenkou, že ho teď pár dní nebude potřebovat. Čekala jí cesta vlakem na pracovní pohovor. Druhý den oddalovala jeden odjezd za druhým, až nakonec zvolila poslední vlak do Prahy. Nevěděla proč, ale prostě to tak cítila.
Cestou na vlakové nádraží u ní zastavilo auto, řidič stáhl okénko a zeptal se:" Dobrý den, nevíte, prosím Vás, kde je tady vlakové nádraží?"
Sára muži řekla, že je to pár metrů za rohem a rukou ukázala směr. Muž jí navrhl, aby se k němu posadila, když mají stejnou cestu. Alespoň ho povede.
Sára si hned pomyslela: "To určitě!!! Vůbec tě neznám a budu si k tobě sedat do auta."
Odmítla nabídku a šla s taškou pěšky. Když došla na nádraží, muž tam už čekal. Chtěl ji pozvat na kávu, ale Sára odmítla.
Dali se spolu do řeči a když přijel vlak, muž šel se Sárou až k vagonu, do ruky jí dal vizitku s větou:
" Napište mi, jak jste dojela."
Když si Sára ve vlaku sedla, ještě si zamávali a potom se už vlak začal rozjíždět. Sára ucítila zvláštní bolest na hrudi a slzy jí začaly stékat po tváři. Nechápala, co se s ní děje, ale po chvíli přišla myšlenka: "To je ten, na kterého jsi čekala."